Dnes jsem po hříchu sám s „johnni walkerem“
A ptám se johnniho jestli musíme ve firmě uspět, když tomu dáváme všechno… A dostávám odpověd´: „…každý tomu dává všechno…“
Přemýšlím v tom smyslu, že naše nabídka přináší mnohé výhody, možnosti, či nový potenciál i tam, kde byste ho nemuseli čekat, a na první dobrou nemusí být vidět, nicméně na straně druhé to zákonitě může vyvolávat tenze a možné zlomy. Holt není mince o jedné straně, pakliže ta není falešná, přirozeně.
Na finančním poli v mých letech nemusím recitovat či papouškovat kde co, či kde koho, popřípadě předkládat ojeté mantry na „treidování“. Sice mohu něco málo získávat a získávám, ale nemám ani tak co ztratit, neb se v mé časové ose život překlápí k jiným hodnotám, mé „šedé buňky mozkové“ vidí jinak věci každým dnem a přisuzují jim i zcela opačný význam oproti minule a vůbec v této části života bývám dosti prostořeký.
A tak se zde nebojím poukázat na každý ten bohulíbící se investiční fond, brokera, bankovní společnost ad., kdy každý jeden z nich je dokonale zakuklen, s radostí získaných klientů, kteří nemají sílu odejít a jsou dokola klamáni čísly a větami těžko pochopitelnými.
Finty jsou nečekaně jednoduché. Do toho se zaštitují různými osobnostmi, legitimizují se řadou nových výhodných produktů, služeb a rádoby slovutný investor či obyčejný klient si nedokáže či už jen z prostoprosté lenosti v onom každodenním shonu uchovat širší nadhled, či snad dokonce selský rozum, bezhlavě se řadí do stáda a slavnostně hýká při ročním zhodnocení 5 % p. a. svého původního vkladu. Uchlácholí ho vtipná reklama v telce a přitom ti šikovnější vytvořili z milionu, co si půjčili, za rok klidně tři. Určitě bude tak nějak na zvážení psát o tom takto nahlas, ale s vědomím, že nás nikdo nečte, si to klidně „risknu“. V pohodě si dejte dobré jídlo, sex, či si zajděte na tenis, do kina, zajeďte k babičce a dál si žijte v iluzi, že nic moc to nestojí a život běží dál.
Roman Hrubý
