Přesvědčili jsme se, že digitální „svět“ je rychlý, je úsporný a tak nějak zdravější, spousta podniků musí „chtě – nechtě“ na tuto formu přejít a digitalizovat, byť na to nebyla připravena, nebo tuto formu změny plánovala výhledově. Jenomže skloubit to navíc s firemní kulturou může představovat přeci jenom oříšek, přesto i to může být posun kupředu. Vše je najednou rychlejší, bez problémovější, bez bakteriálnější, navíc… může to klapnout. A tato změna se postupně od podniků přesune k jednotlivcům, zkuste si každý představit kam to povede, či kam to může vést. Mám za to, že setkávání jako takové na čas prostě ustane, musíme najít změnu na nepotkávání se. Nehledě toho, že se v Evropě, za půl roku může opět klidně tančit jako nyní ve Wuchanu.
Doposud platívalo, že pracovití, tvrdohlaví v byznysu obstojí vždy, ale nyní to jednoduše platiti nemusí. Spousta profesí ( herci, hoteliéři, restauratéři, muzikanti , ale i ČD, apod.) najednou nemají pro koho, marně hledají toho, co by jim za jejich dřinu zaplatil. My musíme zůstat pokorní, víme, že nás tato měnící se doba nezasáhla negativně. Máme tu výhodu, že takto digitální, takto on-line jsme od úplného začátku. Přitom nepotřebujeme obsáhnout veškeré technologické trendy. Víme, které potřebujeme, a které nám přinášejí užitek. Ano, vypnou-li nám internet, můžeme být nahraný, ale v dnešním pojetí světa se ptám, nakolik je toto celosvětové vypnutí sítě reálné.
V době kdy většina lidí začíná spořit a hromadit hotovost, ti co vidí dál, investují. A za mě je to tak správně, komu v bance prachy hnijí, nechť je nacpe do akcií. Budoucnost přeje trochu těm odvážnějším, těm co se nebojí jít s kůží na trh. Každý kdo investuje má právo na svůj růst.
Roman Hrubý